Září 2010

Votopa

14. září 2010 v 19:09 | Terkuška Lennonuška |  Výplody mé zmutované fantazie XD........
Překvapivě zase moje parodie na Písání. :D

Druhého dne vypřivšel do mů Mlk. mlk Plk po své pěně (navýsost povravu), jež od brána pařila vodlévku a ukadil sebe na vidli. Pěna miše osedla nalpvoti věmu. "Můj blahý Mlku" plkla pěna "můj hek jest dnes o krok větší." Mlk, v mysli že se běží o porážku. Kouch po spolu a zavřal: "Prase??? Pase si bez mého medoví porostla o krok???" Povjednou shledal pěnu, odlahu, vidli i sebe modrou. Mokrost vyvázela z močí jeho pěny, nyní křičící "Mám napruzeniny!!!" "Polodeň" pomyslel si Mlk. A jako zodpovědný plkající ovčan počal emakulovat vidli, pěnu i vodlévku. Venku, sědě na vidli a moudře se kývajíce vřed a vad hýkal: "Prudák moje pěna. Doufejme, že ví Noe políbil shopnostmi kraula, mouchy, kuřete, či zedníka." A odcházeje (stále na vidli) počal pískati Novoměstskou monátu...

:D

9. září 2010 v 19:10 | Terkuška Lennonuška |  Beatles na téma XD........

Under pressure

7. září 2010 v 18:58 | Terkuška Lennonuška |  Písničky XD........
Nejdřív jsem jí jenom pořád dokola poslouchala, dneska jsem si přečetla text a říkám si sakra, vždyť to je přesně to o čem v poslední době tolik přemýšlím!!! Nejde jí sem nedát



Pressure pushing down on me
Pressing down on you no man ask for
Under pressure - that burns a building down, splits a family in two
Puts people on streets

That's OK
It's the terror of knowing what this world is about
Watching some good friends screaming "Let me out!"
Pray tomorrow - gets me higher
Pressure on people - people on streets
Chippin around - kick my brains around the floor
These are the days it never rains but it pours
People on streets
People on streets

It's the terror of knowing what this world is about
Watching some good friends screaming "Let me out!"
Pray tomorrow - gets me higher
Pressure on people - people on streets

Turned away from it all like a blind man
Sat on a fence but it don't work
Keep coming up with love but it's so slashed and torn
Why-why-why
Love
Insanity laughs under pressure we're cracking

Can't we give ourselves one more chance
Why can't we give love that one more chance
Why can't we give love.....
Cause love's such an old fashioned word
And love dares you to care for the people on the edge of the night
And love dares you to change our way of caring about ourselves
This is our last dance, this is our last dance
This is ourselves
Under pressure
Under pressure
Pressure

Všecko nejlepčí!!!!!!

5. září 2010 v 13:25 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Tákže dneska má 64. narozeniny Freddie Mercury a moje babička :). Oboum všechno nejlepší.

Ani nevim proč...ale prostě dnešek :)

2. září 2010 v 20:45 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Tenhle článek by tady vůbec nemusel být. Dnešek byl normální den. Kdybych byla v pesimistickém rozpoložení nazvu dnešní den příšerným.
Ráno jsem si učesala takový ten divný culík nahoře. Všichni mi říkají, jak mi sluší (ale jsou to kecy!!!)
Vypadám v něm moc seriózně. Možná si říkáte, že moje starosti byste chtěli mít. Nojo, můžete mi jen tiše závidět :). No takže zpátky k mému outfitu. Na sukni barvy bílé byla moc zima a měla jsem moc tlustý nohy, tak jsem šla v džínech. A v novym batikovanym tričku. Možná taky proto, že veškerý moje oblečení je v mega pytli a provozuje bagismus, dokud ho nějakej dobrovolník nepřestěhuje :D) Pak jsme jeli do školy. Jako obvykle, jen trochu pozdě kvůli těm hodným lidem z českých drah, kteří musí mít spuštěné závory ještě pět minut po vlaku. Ve škole obvyklá nuda. O hodinách jsem vybarvovala barevné čtverečky a o přestávkách hrála na imaginární nástroje - příčnou harfu a podélné bubny (uznejte, že při She s leaving home se nedá dělat nic jinýho) jo a nebo skákala ze schodů a zpátky je brala po třech. K obědu byly buchtičky s krémem. Při obědě jsem vysvětlila spolužačkám sysytém, jak nikdy nepřiberu (měsíc držím dietu, po měsíci mě to přestane bavit, další měsíc se přežírám a po měsíci se mě uchopí sebezničující pohnutky a začnu zase držet dietu :D)  Po radostné zprávě, že nemáme odpoledku jsem se vydala domů, kde jsem snědla, co jsem snědlo, co jsem mohla (jsem právě v tom žracím období) a pak se převlíkla do sportovního tílečka a chystala se jet na aerobic. Nesnáším ty důchodce, kteří vás probodávají pohledem když si v poloprázdném autobuse sednete. Dobře, tak jsem došla do Městský haly, tam si přečetla nápis, že aerobic neni, zavolala taťkovi a pak sledovala, jak z mého mobilu vyšly jen tři pípnutí a pak definitivně zhasl. Jindy bych začala brečet a zdrhat, ale teď jsem šla k telefonní budce a hodila tam pětikorunu, která mi zbyla z nákupu svačinky (díkybohu, že jsem si nekoupila něco dražšího) a poslala mamce smsku. Pak jsem čekala půl hodiny na dešti a ani mi to nevadilo. Mamce jsem se omluvila z zmatky, mamka mě za to, že mi řekla, že je aerobic už dneska a byly jsme si kvit....................
Hej a teď si říkám, proč tady popisuju jeden z úplně obyčejných dnů ve svém životě......asi proto, že jsem se rozhodla, že každý den bude odteďka výjmečný...........