Duben 2010

Prdlý sen...

28. dubna 2010 v 14:08 | Terkuška Lennonuška |  Výplody mé zmutované fantazie XD........
Brrr...Takhle jsem šla v noci z nějakýho divadla. Byla jsem v debilně ponižujícím kostýmu na Pipi dlouhou punčochu. Jo a v ruce jsem nesla láhev vína, vodky, nebo něčeho podobnýho. A teď na mě začali ze fšech stran bafat mamčini spoluzaměstnanci. Tak jsem zdrhla, nastoupila jsem do Toyoty, která stála před divadlem a odjela. Až pak jsem si uvědomila, že řídím jak polomrtvý krtek. Tak jsem jela dál krokem (ani nevím, proč jsem nezabrzdila a neutekla). Pak mě viděl jeden hodný důchodce a stoupl si před to auto a ono zastavilo. Pak mě z toho auta vyndal a blahopřál mi, protože mi kámošky koupily prohlídku Vltavy s průvodcem. Ten ptůvodce byl on. Tak jsem vlezla do tý Vltavy, ve které bylo tolik špíny, že byla hrozně hustá a já jsem se začala topit. Vytáhl mě ten důchodce a řekl mi, ať se osuším a pak tam půjdu znova. Tak jsem se osušila a on mi půjčil ploutve. Tak jsem skočila do tý vody. No a doplavala jsem na dno, kde byl nějaký kanál. Z toho kanálu šel zápach a koukala z něho lidská ruka. S hrůzou jsem vyplavala zpátky a ptala se toho pána, co tam dělá ta ruka. On na mě:"joo, to je Vendelín Hruška. ten jako první si zkusil zaplavat ve vltavě." Pak jsem hrůzou zdrhla, nasedla jsem na jízdní kolo (aniž bych si uvědomila, že jsem přijela autem) a jela jsem domů. Pak jsem zjistila, že místo baráku máme takovou dřevěnou stodolu. Tak jsem se zabořila do sena a vyhrabala počítač a šla obíhat SBéčka...a pak jsem se hrůzou probudila.


Já budu číst jak debil

26. dubna 2010 v 19:13 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
protože budu mít tuhle knížku:
lennon

Pár prdlých nápadů z posledních dní

26. dubna 2010 v 18:50 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Asi si říkáte, že jsem buďto chcípla nebo zlenivěla, tak že se už ani nedoškrábu ke kompu. Ani jedno. Nestíhám. Já vím, jsem hrozná. Se svými několika málo zájmy. A to ještě chci chodit na volleyball. Přes víkend jsem byla u babičky, takže počítač jsem tři dny neviděla.
Ve čtvrtek na plavání se mi v hlavě objevuje nejvíc myšlenek (že by to bylo tou nudou???). Takže jsem přišla na to, že podlaha bazénu je mokrá. Já vím, že je to jasný, ale je to hrozně zajímavý. Pak jsem vedla úvahu nad tí, co jiného se dá dělat hlavou, než myslet. Vymyslela jsem asi třicet věcí. No a nakonec jsem se dozvěděla, že asi budu chodit na vodní záchránáře. Ale nevím. Půjdu se tam podívat a podle počtu přežišvších se rozhodnu.
Pak v neděli jsem si koupila úžasný tílko s kalhotama a babička to zhodnotila, že to můžu nosit i jako pyžamo. Trochu mě tím přenesla do na supené nálady, ale pak jsem jí poděkovala za kompliment.  Naštěstí jsem si zakoupila ještě jeden trumf - úúúžasné kraťasy. Jediný problém je, že jsou asi o čtyři čísla větší...takže si na ně šlapu.
Dneska cesta autobusem...to bylo něco...nastoupila jsem úplně zničená do úplně přervaného vozu. První problém - protivný řidič. Druhý problém - elektrická kartička na autobus se nedala přemluvit k poslušnosti. Naštěstí mi jeden milý pán poradil, abych jí otočila. To pomohlo. Pak jsem zaplula na místo k sezení. Na zastávce "Lázně" nastoupilo asi padesát důchodců. Jen co autobus opustil zastávku, začali kašlat, smrkat a dělat všechno, abych je pustila sednout. Pak se mi jich zželelo a vstala jsem. No a teď sedím doma.  Modlete se, aby zítra nepršelo, protože jinak půjdem na tělocvik na hrazdu a to by moje končetiny, ani moje důstojnost nepřežily...Teď si říkám, že jsem zapomněla na to, proč tenhle článek píšu...objevila jsem, že když jdu do školy a pouštím si Penny Lane, tak mě optimismus vydrží většinou až do hodiny českého jazyka. A našla  jsem ideální vyznání lásky - All Together Now.

Dopis pro nějakýho toho vysokýho úředníka

23. dubna 2010 v 8:55 | Terkuška Lennonuška |  Výplody mé zmutované fantazie XD........
trochu blbý, já vím, ale moje šikovná kamarádka to ještě upraví...vím, že tu zmínku o Johnym jsem si mohla odpustit...

Vážený pane ministře,
píšu vám, protože jsem shlédla film o siru Nicolasi Wintonovi a myslím, že tento úžasně srdečný člověk by si zasloužil Nobelovu cenu míru. Nepovažuji za hrdiny ty, kteří létají letadly, jezdí tankem a zabíjí lidi. Nepovažuji za hrdiny ty, kteří si sedí v teple kanceláře a z pohodlí měkkého křesla slibují. Pro mě jsou hrdiny lidé, kteří zachraňují životy druhých. Pro mě jsou hrdiny lidé, kteří pochopili cenu lidského života. Lidský život je to nejcennější. Tak proč si ho navzájem bereme??? Největšími hrdiny jsou ti lidé, kteří věří v tyto myšlenky a v to, že se jednoho dne lidi umoudří a zjistí, že války jsou k ničemu. A že láska je všechno, co potřebujeme. Pan Nicolas Winton je jedním z nich.Jemu nebyl lhostejný osud nevinných duší, které za nic nemohly a přesto byly odsouzeny ke smrti. Uchránil je před lidskou nenávistí. Před smrtí.
Obama slíbil snížení zbraní. To je moc pěkný čin. Kdyby nebyli vynalezeny zbraně, bylo by mezi námi tolik lidí. Mezi nimi i několik amerických prezidentů a taky jeden úžasný člověk, známý hudebník, který o mír velmi usiloval. A proč tito lidé nemohli dál žít??? Člověk nemá právo vzít život někomu jinému.
Matka Tereza zachránila bezpočet lidí. Obětovala tomu hodně času. Věřila ve význam lidského života.
Pan Albert Schweitzer věnoval hodně peněz, času a úsilí léčení lidí, kteří to potřebovali.
Toto je jen malá část lidí, kteří cenu Alfréda Nobela dostali. Udělal snad pan Winton něco méně významného??? On si tuto cenu zaslouží stejně jako všichni ostatní.
Tímto dopisem jsem chtěla jen připomenout odvážný a srdečný čin člověka, který by mohl být vzorem nás všech.

Kino a možná dopis panu ministrovi

22. dubna 2010 v 13:32 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Dneska jsem nebyla ve škole...ne, že bych se na ní už úplně vykašlala, ale místo školy jsme šli do kina. Všichni chtěli jít na Katku, ale nakonec bylo učitelským sborem rozhodnuto o filmu: "Nicolas Winton, síla lidskosti" Na začátku měl Fanouš utrpení z toho, že s ním musím sedět na dvojdsedačce. Milostivě jsem nechala mezi námi půlmetrovou mezeru. Když začaly titulky, tak jsem měla takový pocit, že buďto se budu bát, nebo budu brečet. V průběhu filmu se stalo obojí. Co mi neleze na mozek je, že ti německý vojáci pochodovali okupovat nějakou zemi a k tomu si vesele hráli dechovku. A ani jeden z toho davu nepomysli, že jde ubližovat lidem. Lidem, jako je on. To v těch tisícovkách lidí neměl někdo trochu srdce??? No, to je jedno...moje názory jsou prostě divný...Pan Winton je asi moc hodný člověk. Pak po filmu měl proslov dramaturg a přivedl mě na úžasný nápad. Říkal, že pan Winton by měl dostat Nobelovu cenu míru. A aby jí dostal, tak mujsíme my, děti neustále bombardovat představitele našeho státu dopisy o žádost na jeho nominaci. Takže asi jdu nějakej napsat. Ten pán říkal, že když je pošlem jako škola, tak nám musí odpovědět...můžete psát návrhy, komu všemu ho mám adresovat...jdu ho psát...pak ho sem hodím

Moje seminárka na hudebku

21. dubna 2010 v 17:38 | Terkuška Lennonuška |  Výplody mé zmutované fantazie XD........



Porovnání interpretací písně

Imagine
Na porovnávání verzí jsem si vybrala píseň Imagine, protože si myslím, že je to ta nejkrásnější píseň o lásce a míru, kterou jsem kdy slyšela. A jelikož si myslím, že některé písně by neměla mít žádné coververze, tak jsem udělala anketu, zda si to ostatní myslí taky.
Píseň byla napsána Johnem Lennonem v roce 1971 a vydána na stejnojmenném albu. Je považována za jednu z nejkrásnějších písní vůbec. Hlavní myšlenkou je představa světa bez hranic, bez náboženství, krásného a dokonalého světa. Popisuje představy, které Lennon použil o dva roky později ve smyšlené zemi Nutopii.
Originální verze
Originální verze byla nahrána Johnem Lennonem a hudební skupinou Plastic Ono Band. Můj názor je, že by myšlenky zachycené v této písni měl zpívat jen ten, kdo v ně věří a je jejich autorem. Proto považuji tuto verzi za nejkrásnější.
Verze od Avril Lavigne
Verze od Avril Lavigne byla nahrána v roce 2007. Tato verze mi přijde o hodně slabší, než ta původní. Myslím, že k této písni se více hodí jemný, laskavý mužský hlas, než vysoký, ostrý soprán. Navíc si myslím, že zpěvačka nechápe myšlenku a poselství písně a proto jí nedokáže náležitě procítit. Videoklip k této písni není příliš originální a v podstatě jde o mnohem horší kopii původního videoklipu.
Verze od Lady Gaga
Verze od Lady Gaga byla předvedena na veřejnosti jen jednou a to v roce 2009. Pokuď se mi verze od Avril Lavigne nelíbí, tak tuto verzi ze srdce nenávidím. Příjde mi urážející, že nevýznamná zpěvačka si dovolila změnit text a melodii písně legendy celosvětového formátu. Její hlas rozhodně nezní, jako hlas láskyplného člověka, který sní o lepším světě a věří v, lásku a lidi. Stejně jako u předchozího interpreta si mylím, že zpěvačka nechápe myšlenku písně a nemá dostatečné informace o osobě, která jí napsala a o době, kdy byla napsána.




 (následovala část s anketou, která mi sem nejde vložit)






Touto prací jsem se ujistila, že verze, kterou považuji za nejkrásnější nejkrásnější také je. Píseň Imagine je moje oblíbená a myslím, že když někdo porozumí její myšlence, tak jí bude hájit a prosazovat. Dvě coververze jsem vybrala úplně náhodně, ale vím, že těchto verzí vznikl po Lennonově smrti velký počet. Myslím, že píseň zachycuje představu, která by mohla být použita k budování nového, lepšího, láskyplného, mírového světa.

Sen číslo čtyři...zatím ten nejkrásnější

21. dubna 2010 v 16:07 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Jela jsem autobusem. Asi nějakým kouzelným, protože jsem v něm jela sama. A pak autobus zastavil na zastávce. Modlila jsem se, aby nikdo nenastoupil. Ale pak přišel do autobusu nějaký sedmadvacetiletý chlapík. Když si cvaknul jízdenku a otočil se, tak jsem ho poznala. Byl to John. Když mě viděl, tak šel a sedl si naproti mě. Já jsem se na něj podívala s výrazem nejvyšší radosti a lásky. Pak se odněkud objevil hudební doprovod a John začal zpívat A day in the Life. Při té poslední sloce o dírách v silnici se na mě usmál a chytil mě za ruku. Pak jsme spolu z toho autobusu vystoupili. A v té chvíli jsem si říkala, že je to krásný sen. No a v té chvíli jsem se probudila. Úplně vyměklá a ubrečená...

The days in the life

20. dubna 2010 v 15:19 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Do čela mého momentálního žebříčku oblíbenosti písní se zařadili A day in the life a While My Guitar Gently Weeps. V pondělí jsem šla z klavíru poté, co jsem ho málem vzteky rozkousala na malé kousky (ten klavír, nikoli učitele), tak kouknu z okna a co tam je??? Díra v silnici a vedle ní parkuje auto. No, takže jsem si pustila A day in the live a ohrávala ho pořád dokola. Pak, když jsem seděla na patníku a čekala na kámošku, tak mě přepadl takový pocit hrůzy. Prostě, měla jsem hrůzu z toho, že zítra půjdu do školy. Z toho, že ráno vstanu. Z toho, že se někdy z toho patníku zvednu. Prostě úplně ze všeho. Naštěstí to pak přešlo.
No, delší článek ode mě dneska nečekejte. Jdu se nechat unášet Working Class Hero. Nasranost na sebe a smutek má snad jen jednu výhodu - zmatené poslouchání smutných písniček.

List, klacek, list, klacek, list, klacek...

18. dubna 2010 v 14:23 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Tak asi probíhalo moje dnešní dopoledne. S kámoškami jsme hrabaly listí okolo firmy jejich taťky. Taková malá brigádička. No jelikož ty kámošky jsou ségry, tak se neustále hádaly. Poprvé o to, kdo má lepší hrábě. Podruhé o to, kdo se napije jako první. Potřetí o to, kdo se bude přehrabovat v hrozně smradlavém jezírku. Počtvrté o to, kdo bude sbírat klacky a kdo bude  nakládat listí. V tomto případě nevím co bych si vybrala. Listí se skoro nedá nakládat bez lopaty (kterou jsme si samozřejmě zapomněly vzít) a klacků jsme měly všechny plný zuby. Aby ne, když se tam klacky nesbíraly od třicetileté války. Pak jsme dostaly taky úžasný nápad - z toho jezírka vyhrabávat všechen ten humus pomocí těch nejhezčích (a jediných funkčních) hrábí. Pak, když jsme to vyhrabaly, tak jsme nějak nevěděly, co s tím. Tak jsme to tam zas naházely zpátky. Což šlo trochu pomalu bez lopaty. Takže to trvalo asi hodinu...Zítra večer jdu zas. Tetokrát si vezmem radši patery hrábě, tři lopaty a čtyři kolečka pro případ, že by něco bylo v průběhu hádky rozbito o něčí hlavu.

Zamilovanost...

17. dubna 2010 v 20:30 | Terkuška Lennonuška |  Cesty myšlenek vyťukané do klávesnice
...divný, ale hrozně silný pocit...pocit, který mi vhání slzy do očí...pocit pro který se vyplatí žít...žít jen pro něj...pro lásku...i když moje láska je předem odsouzená ke zkáze, tak je stále velká a oddaná...žiju jen pro toho úžasného člověka...někdy, když se zasněně dívám na nebe, mám pocit, jako by byl se mnou...je to naivní, ale je to krásné...a když se tomu pocitu podřídím vznikne štěstí...a reálný svět zmizí v množině nepodstatných a ošklivých věcí...až v této chvíli pochopím větu "All you need is love"...a přeju si víc než co jiného, aby moje láska mohla být šťastná...a tiše přísahám, že nikoho nebudu milovat jako jeho...pro mě je nejlepším člověkem, který kdy žil...pak přichází záchvat euforie z představy, že žije...kdyby všichni ti lidé za oknem měli jen lásku a nic jiného...svět by byl krásný, nejkrásnější svět, který kdy byl...konečně chápu Johnovy představy o světě...a láska přechází do hrozné nenávisti k člověku, který mi jí jedné noci zničil...

All my loving

17. dubna 2010 v 19:41 | Terkuška Lennonuška |  Písničky XD........

Tahle písnička mi hrozně připomíná letošní listopad...ty dny, kdy jsem o Johnovi nevěděla nic, kromě toho, že ho miluju

Close your eyes and I'll kiss you
tomorrow I'll miss you
remember I'll always be true
and then while I'm away
I'll write home every day
and I'll send all my loving to you.

I'll pretend that I'm kissing
the lips I am missing
and hope that my dreams will come true
and then while I'm away
I'll write home every day
and I'll send all my loving to you.

All my loving I will send to you
all my loving, darling I'll be true.

Close your eyes and I'll kiss you
tomorrow I'll miss you
remember I'll always be true
and then while I'm away
I'll write home every day
and I'll send all my loving to you.

All my loving ...

All my loving all my loving
all my loving I will send to you.

Dvojité nakupování, záchvat lásky a nakonec dobrá zpráva

17. dubna 2010 v 13:39 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Včera jsem byla hned dvakrát nakupovat. Poprvé s Efičkou. To jsme šly do Lidlu. Vymínila jsem si, že potlačím nákupní vozejk. Takže mi báječně posloužil jako dopravní prostředek. Ty důchodkyně ale zíraly... Pak se Efča dala na velkonákup jahod. Já jsem jí řekla, že si snad chce zřídit Jahodová pole. Pak jsem přezpívala celé Strawberry Fields Forever, včetně toho konce, kde se nezpívá. Pak jsem se běžela domů napást hrozinek. Pak se vrátila mamka z práce a v zápětí jsme jely nakupovat znova. Tentokrát se mamča zastavila v knihkupectví a já jsem tam mezitím našla knížku John. Přečetla jsem si první tři stránky první kapitoly a hrozně mě to vzalo. Já nevim proč, ale pokaždé, když si přečtu klidně i malinkou část Johnova životopisu, tak pak celý den nemyslím na nic jinýho. Tentokrát mě to přešlo docela brzo, takže za chvíli jsem se řehtala jednomu prodavačovi, kterýmu popadalo úplně všechno, co nesl. Pak se na mě jeden pokladnik tak hezky díval. A hádejte co. Seděl u pokladny číslo 9. Na vliv čísla devět do mého života asi vyhraním samostatný článek. Pak mě mamka zpražila tím, že se nesmál na mě, ale smál se mě, jelikož jsem z rajčat udělala rajčatové pyré tím, že jsem na ně omylem hodila dvě flašky kofoly. A teď ta dobrá zpráva - dneska večer jdou rodiče na koncert Nezmarů, což znamená, že asi budu sama doma...takže osud našeho bytu jest zpečeťen...muhuhahahahahahahahahahahahahahahaha

Dělá se mi špatně aneb ty nejhorší coververze

16. dubna 2010 v 15:43 | Terkuška Lennonuška |  Ostatní XD.......
Avril Lavigne - Imagine...jak někdo může takhle zkazit tu nejkrásnější píseň o lásce a míru...
Lady Gaga - Imagine - tahle mi příjde asi nejstrašnější...příjde mi hrozně urážející, že si předělala slova...podle mého názoru ví hovno o čem zpívá ví hovno o Johnovi, Beatles, hippies, lásce a míru, nevyznává ten názor, ale zpívá to, jen aby byla zajímavá

Working class hero - nějakej debil, kterej si asi myslí, že je zombie, prý se jmenuje Marylin Manson...s prominutím, ten hlas zní, jako po deseti pivech a šesti panákách a pět minut před smrtí otravou alkoholem...
Jonas Brothers - hello goodbye...myslím, že veškerou roztomilost, hravost a to překvapení písničky zkazili
I am the walrus - Bono...tady postrádám takovou tu hravost, nesmyslnost a nadlehčenost nad reálným světem...

Bing Crosby - Hey Jude...možná se mnou nebudete souhlasit, ale mě se to nelíbí
Bill Cosby - Sgt. Pepper´s lonely heart´s club band...je tohle ještě hudba???
William Shatner - Lucy in the Sky with Diamonds...musela bych být hodně neslušná, abych vyjádřila svoji nenávist k téhle verzi
Přidala bych ještě nějaké, ale myslím, že mému žaludku stačilo toto, takže si jdu všechny ty písničky pustit v originále...

Můj prdlý sen číslo 3

15. dubna 2010 v 15:25 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Prostě se mi zdálo, jak jsme se spolu se všemi mými beatleskámoškami jely něčím mezi autobusem a vlakem. Bylo tam taky takové to cvakátko na jízdenky. Ale nebylo to obyčejné cvakátko na jízdenky. Když jsme přijížděli do cílové stanice, tak z toho cvakátka začalo hrát All you need is love. Pak jsme vystoupily a byly jsme na nějaké sjezdovce. Nad celou její plochou byla nějaká dřevěná střecha, která byla asi metr nad zemí, takže jsem musela chodit v podřepu. Což byl trochu problém, jelikož jsem byla na snowboardu a vůbec mi to nešlo. Když jsem se pak konečně dohrabala ke vleku, tak jsem zjistila, že tam vlekaře dělám Michal. No, takže jsem se tam báječně ztrapnila svými dvaceti pokusy o nastoupenín na vlek. Když se mi to na dvacátý první pokus povedlo, tak jsem vyjela z pod té hrozné střechy a nějak jsem vjela do zasedací místnosti naší školy. Tam jelo na plný pecky pořád dokola Help!. Pak se všechny stěny proměnily v zrcadla a já v těch zrcadlech viděla všechny lidi, jak nám nadávají, že jsme divný beatlemaniaci...a pak se všechna podlaha proměnila v jezero. a my, beatlemaniaci jsme zůstali stát na malém ostrůvku...úplně sami...pak jsem se bohužel probudila...

Chce se mi brečet...

13. dubna 2010 v 19:04 | Terkuška Lennonuška |  John Lennon XD....
tak jsem si řekla, že proběhnu všechny beatlesácký blogy a na beatles3.blog.cz jsem našla tohle...je to tak krásně...smutný a krásný...to nejde popsat:

Paraná, Portoriko, Zimbabwe...prosím, zachraňte mě!!!

13. dubna 2010 v 15:11 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Brrr, ještě teď mě blikajípřed očima mapy zemědělství, městské algomerace a podobných kravin. Všechno se povedlo, až na moje umístění. Byla jsem předposlední...no jo, já jsem prostě blbá... Horší bylo, že jsem tam byla jediná holka. Všichni ostatní byli exoti mužského pohlaví. Porota vypadala jako stádo plžů, mlžů i hlavonožců dohromady...ale vedle mě seděl takovej hrozně fajn, o rok starší kluk. Pak se mi snažil mi napovědět...ale to bylo stejně k ničemu, protože nám omylem místo zadání rozdali řešení :-D. Takže jsme dělali jen jednu stránku. Pak jsem musela jet zpátky úplně úděsně úděsnou tramvají. Naštěstí jsem seděla, takže nebyly žádné oběti na životech. Pak úplně úděně dobrej oběd....sice ve škole, ale dobrej. Teď jsem nějaká divná - pořád mi před očima blikají barevný kolečka, když jsem šla po chodbě, tak jsem pořád slyšela někoho, jak jde za mnou, ale nikdo tam nebyl. Nutno dodat, že jsem měla v uších sluchátka. Jak už asi víte, tak jsem snědla skoro celej pytlík rozinek...takže doufám, že se ve zdraví dožiju zítřka...kdyby ne, tak jsem vás všechny měla ráda...

Hrozné dilema...

12. dubna 2010 v 19:55 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
Dneska jsme o fyzice počítali tlak jehly a tanku a mě napadla taková prdlá věc: Je lepší umřít ubodáním jehlou, nebo přejetím tankem??? Pak jsem si dala tu práci a sepsala výhody i nevýhody.
jehla - levnější způsob smrti (i když já bych ten tank ukradla), velká nevýhoda je, že smrt je pomalá a bolestivá
tank - potřebuju nějakého milého člověka aby mě přejel (uznejte, že sama sebe zajet tankem nemůžu), taky se s tím dost nasviní a potom, kdyby se to nepoovedlo, tak mě obviní z krádeže tanku a veřejného ohrožení (opravdu neznám nikoho, kdo umí řídit tank)
Tak nevím, no...

Pak jsem na keramice dělala Beatly na střeše...zatím mám jen Ringouše bez bubnů...trochu se to protáhlo, protože ta figurka neustále rozsedávala židličku, na které měla sedět...

Já miluju nakupování...

11. dubna 2010 v 20:02 | Terkuška Lennonuška |  (Palubní) deník XD....
sice jsme nakonec jely jen ve dvou...ale byla to prča...kdybych měla psát všechny výbuchy smíchu, tak by to byl nejdelší článek v historii blog.cz. Tak aspoň tři nejhezčí:

Našemu matikáři běžně říkáme bažant. No a když jsme jely tramvají, tak Klára najednou takový: "Hele, támhle je bažant" já na to "Hm, on tady prej někde bydlí." ona tak nějak čekala nesmyslnou odpověď, tak odpověděla: "Nějakej moc vypasenej bažant"...no a až pak mi došlo, že každá myslíme jiného bažanta.

Pak jsme stály na zastávce a čekaly na autobus a najednou tam přišel takovej nějakej fousatej, vlasatej chlap a Klára do mě šťouchla a povídá: "Hele, ten vypadá jako ten tvůj John" No, pak jsme nastoupily a já na toho chlapa pořád civěla. A najednou Kláru chytnul výtlem. Pak mi popsala, čemu se směje. On ten chlap měl v rozkroku díru a seděl způsobem, že jí ukazoval celému autobusu. A následně jsem já zjistila, že mám rozepnutý poklopec...

Pak jsme čekaly na tramvaj. Já jsem vypadala jako malé dítě: pletená čepička, balónek z McDonalda a rozvázanou tkaničku. No a pak jsem se tak roztomile podívala a ptám se: "Schválně, kolik budeme mít vagonků." Mě na tom nepřišlo nic tak vtipnýho, ale Klára se prohýbala smíchy.

Silnice u nás před domem...

11. dubna 2010 v 12:58 | Terkuška Lennonuška |  Ostatní XD.......
Nevešlo se mi to do jednoho záběru, tak jsem udělala video. Očas se tam mihne můj prst...no jo, nejsem dobrá kameramanka...Ale přála bych vám vidět výraz těch babiček, které chodily okolo, když jsem to kreslila...

Z toho fakt nemůžu

11. dubna 2010 v 12:48 | Terkuška Lennonuška |  Ostatní XD.......
dokoukejte až do konce :-D